Moník, Josef
Josef Moník (1952) vystudoval práva na Univerzitě Karlově. V osmdesátých letech byl zaměstnán jako právník v podniku Knižní velkoobchod a v polovině dekády si doplnil životopis dálkovým studiem estetiky. Podílel se na činnosti společenství Regula Pragensis a samizdatovém časopisu Lázeňský host. V roce 1989 se účastnil Literárního programu na Summer School of Harvard University, kde získal první cenu v literární soutěži Contest in Poetry s prací The Kerouacʼs Grave, a rozhodl se pro svobodné povolání jako tlumočník a soudní překladatel. Od devadesátých let překládá z angličtiny prózu (mj. úspěšné knihy Franka McCourta Andělin popel a Andělina země nebo Smích ve tmě od Vladimira Nabokova) a věnuje se vlastní tvorbě. Knižně debutoval povídkami Neser bohy (2004), následovaly romány Psi bez rodokmenu (Paseka 2008) a Schweik It Easy (Argo 2011), povídková sbírka Prostitutky (2013), burleskní próza Povodeň (když nastaly deště) (Dauphin 2018) a kniha Pazdera a jiné povídky (Prostor 2019). Vlastní i přeložené texty publikoval v řadě novin a časopisů, přispěl do několika povídkových souborů českých autorů, zejména v edici Česká povídka nakladatelství Listen. Z němčiny přeložil esej své sestry Libuše Moníkové Má setkání s Němci jsou dávného data (Literární noviny 2000). V nakladatelství Novela bohemica mu vyšla v roce 2021 kniha esejů a povídek Portrét umělce jako starého muže.
