Philippe, Charles-Louis
Charles-Louis Philippe (1874–1909) je řazen k romanticko-naturalistické větvi francouzské literatury přelomu 19. a 20. století. Patřil k oblíbeným autorům Vítězslava Nezvala, S. K. Neumanna a dalších představitelů avantgardy a proletářské literatury. E. F. Burian zpracoval v roce 1927 příběh Bubu z Montparnassu do stejnojmenné opery (libreto napsal společně se Ctiborem Blatným), která se však scénického uvedení dočkala až v roce 1999 ve Státní opeře Praha v režii Jiřího Nekvasila.
V českých překladech vyšlo od roku 1912 do čtyřicátých let několik Philippových próz (Karel Blanchard, V městečku, Otec Pedrix, Čtyři příběhy o ubohé lásce, Listy mládí, Marcipánek, Matka a dítě aj.), naposledy v roce 1974 román Vábení.
Za pozoruhodného autora ho považoval F. X. Šalda, který o něm v nekrologu mj. napsal: "...jest snad úplně neznámý našemu obecenstvu i mladé literatuře, a přece má mnohem větší hodnotu uměleckou a básnickou než devět desítin toho, co se překládá u nás z moderní literatury francouzské. – Philippe byl básník (třebas psal prózou) světa vyděděnců a ubožáků, básník prostý vší sentimentality, velmi autentický, a proto ve svých chvílích i veliký a monumentální. Philippe byl, chcete-li, naturalista, poněvadž psal o prostitutkách a tulácích velkoměstských, ale naturalista ne observance Zolovy, nýbrž Dickensovy a ještě více Dostojevského. Poznal vroucně horečným planoucím okem svět bídy a utrpení a vyvolával jej bez frází, bez obžalob, bez ospravedlňování, bez plaidoyerů jako děsivý svět nutnosti a osudnosti: v tomto zorném úhlu byla jeho umělecká síla..."
