Litoměřický Tamtam
(18. 7. 2010) 
O festivalu Litoměřický Tamtam (13.–16. 5.2010) napsala do Tvaru č. 12 (10. 6. 2010) Svatava Antošová břitkou reportáž Dosti Máchy? a své úvahy doprovodila historkami, které si dovolujeme z jejího textu ocitovat:
Když v roce 1936 uplynulo 100 let od smrti K. H. Máchy, vadila tehdejšímu studentovi Ludvíku Kunderovi jistá nedůstojnost, jež podle něj tomuto výročí nepříslušela. Ve své básni Gymnasium v Litoměřicích o tom později napsal: Velmi jsme mu měli za zlé / že ho oslavují baráčníci turisté / ba dokonce hasiči. Letos si pro změnu připomínáme 200 let od Máchova narození. Oslavuje se na různých místech a různým způsobem, čtou se básně, pořádají se koncerty, hraje se divadlo, promítají se filmy, putuje se krajinou v Máchových šlépějích - jako například ve dnech 14.-16. května na festivalu Litoměřický Tamtam. Slavíme tedy důstojně a rádi, nebo máme sklon spíše se ztotožnit s posledními verši L. Kundery v již citované básni? Znějí totiž takto: Dosti Máchy! Dosti Máchy! / skandovali jsme v horlivé / pitomosti.
Máme-li sledovat především rovinu literární, pak začněme jednou lehce bizarní příhodou, která ony litoměřické „máchoviny“ odstartovala. Před nějakým časem se prý v tamní knihovně objevil neznámý muž a zajímal se o to, jakže hodlají v jubilejním roce 2010 oslavit výročí básníka, jehož osud byl právě s Litoměřicemi úzce spjat. V knihovně mu odvětili cosi v tom smyslu, že na to by se měl spíš zeptat na městském úřadě. Muž tedy odešel, leč za chvíli byl opět zpátky, neboť na úřadě mu zase na oplátku řekli, ať se jde zeptat do knihovny. Tím mužem, díky jehož impulzu se nakonec knihovna i město pustily do celoročních máchovských oslav, nebyl nikdo jiný než Pavel Vašák…
Poněkud bizarní začátek ovšem měla i moje cesta na festival. Sedím si takhle ve vlaku a pozoruji hladinu Labe, když v tom ke mně dolehne čísi povědomý hlas: „Slečno, také jedete do Litoměřic na máchovský večer?“ Slečna, k níž se hlas naléhavě obrací, nevrle „Nejedu! A dejte mi pokoj!“ Načež hlas posmutněle odvětí: „Tak promiňte, já tam jedu číst své básně a chtěl jsem vás jen pozvat…“ Kdyby tím tázajícím byl Mácha -ach, jaký by to byl romantismus, neodmítlali by? Leč tím tázajícím byl „jen“ Luděk Marks, básník českého undergroundu, jehož autorům (ještě J. H. Krchovskému a I. M. Jirousovi) byla pocta Máchovi svěřena především. A proč právě jim? Na tuto všetečnou otázku, která zazněla z něčích úst hned po našem (mém a Marksově) příchodu na místo konání, Luděk odpověděl: „No to je přece jasný, ne? Protože Mácha byl úplně první undergrounďák v historii!“ Dlužno podotknout, že na podobné vlně tvořil i předčasně zesnulý Milan Kopernický, jehož textům dal v příjemném entrée alespoň na chvíli ožít místní písničkář Petr Suchomel.
Fotoalbum z máchovského festivalu Litoměřický Tam tam zde
