Host a ryba

„Ty va, já jsem nadrženej, to je hrozný. Myslíš, že jsem chorobně nadrženej?"

„Mně příde, že jseš nadrženej pořád, ale když jde do tuhýho, tak… Ti neztuhne, hh."

„Proč si to myslíš?"

„Tak to tak sleduju."

„Já si to užíval, ale kdyby mi ho vykouřila, tak bych byl radši. Nebo kdybysme dělali šedesát devítku - kdyby ho kouřila mně, pak tobě, voba bysme jí lízali, bez gumy - to už je docela - v dnešní době - ty bys do ní šel, pak bych jí lízal - víš, jako. Bylo by to takový - no asi nehygienický… Já si jdu honit vocas."

„Hh."

„Ta měla postavu - takovoudle kočku mít doma. Hele, už mi stojí - no, takhle to mělo stát včera. Když je po akci… Dvacet?"

„To nebude dvacet."

„Nebude? Je sem vidět?"

„Jo, je."

„Stříkej!" vykřikne Karel na svůj penis. „Myslíš, že jsem se jí jako chlap líbil? Ach jo, proč mi to stojí teďka? Protože už v sobě nemám alkohol. Kdybych na ní vytáhnul tohle, tak by mě chtěla. Ale ty máš taky pěknýho, takovýho zahnutýho. Jako takhle a nahoru. Dvakrát jsem si i šáhnul. Já tě chtěl zavýst, víš, abys ho tam jako -"

„Jo tys ho viděl, když jsem ho zasouval do tý tý, jo?"

„No… Jako nebyl zvadlej… Ale moh stát víc, to je pravda. Tak příště asi holt - to víno, no. Nebo co je blbý na erekci - víno, ne?"

„Byli jsme dost vožralí, no."

„Přes den jsme nachodili asi patnáct kilometrů, byls vzhůru dlouho do noci, pak ta psychika… Pivos neměl žádný, ne? Tys pil furt jenom víno, ne?"

„V tom klubu jsem začal pít gin s tonikem."

„A jeds tam něco?"

„Ne."

„Já měl aspoň Siřejovický brambůrky. Ty jo, kdybys byl tak vožralej, že by ses tady poblil…"

„Hh."

„No a co chybělo - kdyby sis tam dal kořalu nebo pivo, tak bys jí -"

„- postříkal -"

„Ale blitkama. Smrděla by jak psí kšíry. To se mi stalo nedávno, že jsem blil asi půl hodiny, záchod jsem střískal - no humus! A zároveň je ti pak dobře, protože jseš vyblitej."

„A pročs blil?"

„Co jsem si to tenkrát dal? Nevim, já to asi ňák překombinoval. Ještě před Vánocema, je to asi tři tejdny. Ale ten hnusnej pocit, že to máš i v nose - ta žluč, ta hořkost -"

„Já to znám."

„Ble… Člověk si pak musí desetkrát vyčistit zuby. A takový smrady jsou někdy v metru. Voni neplatěj, a smrděj - kdyby smrděli, že se nemejou - tak já chápu, že každej českej chlap nevoní, i když se řiká, že by každej správně měl bejt navoněnej, když je horko. Nedávno jsem jel tramvají, dvaadvacítkou nebo čim, a tam byl bezďák - chlap, takovej ten špinavej, dlouhý vlasy a vousy, červenej nos, v ruce takový to laciný krabicový víno - klasika, byla zima, kolem nuly, teď von špinavý ruce, mozoly - a to byl puch! Na Malostranský jsem šel do jinýho vagonu. A myslim, že jsem nebyl sám. To byl hnus - pak se chytni tyče! To je vo nemoce, to je vo žloutenku. Já vydržel Chotkovou, ale pak řikám - ty vole, já musim pryč, já už nemůžu. A to pani vodevřela vokno. Ale to nepomůže. Ani vokno když vodevřeš - ten smrad prostě - to snad musíš vydezinfikovat tramvaj. I kdybys tam dal nějakej ten c-c-c, Briese, nebo něco - ty vole, to jsou puchy. Vem si, že platíš jízdný, furt ti to zdražujou - kolik je bezdomovců? Řikaj čtyři pět tisíc jenom v Praze. A bude to přibejvat."

detail knihy Host a ryba (Balvín, Jaroslav)
přehled ukázek